Hra na kočku a myš
Dotační machinace našeho premiéra dávno přesáhly hranice Česka. Pokud odhlédneme od řeči čísel v milionech korun, které si stejně nedokážeme představit a které budeme možná vracet, jde především o jasný signál celé Evropě: Česko se zařazuje do zóny postkomunistických státních útvarů, kde si nemůžete být jisti, jak skončí peníze z evropských dotačních programů. Je nám jistě jasné, že dlouhodobě není tento trend udržitelný a Brusel přestává bavit hra „na kočku a myš“.
Divoký „středo-východ“
Kredibilita České republiky opět klesla. Společně s agresivnější rétorikou zemí Visegrádské čtyřky směrem k západní Evropě zde máme další imperativ, který ukazuje jasně na to, že investice ještě stále na divokém „středo-východě“ mohou být do budoucna nejisté. Mediální přetahovaná zda je zpráva Evropské komise závěrečná či ne, je v tomto stadiu irelevantní a působí na druhou stranu pouze dráždivým dojmem. Je to stejné, jako když dítě školou povinné dostane nedostatečnou, která je zapsána v žákovské knížce, ale doma tvrdí rodičům, že to co vidí je jednička.
Štětináč u moci
Řeči předsedy vlády o účelovém auditu jsou jen opakující se lží, která dostala křídla a vznáší se nad českou kotlinou. Transparentní zveřejnění zprávy o střetu zájmů premiéra se ale zřejmě nedočkáme. Není politická vůle… Podle ministryně financí Aleny Schillerové může dokonce tento spor mezi vládou a Evropskou komisí skončit u evropského soudu. „Nuže, suďme se!“ Pravil bláhový muž. V tomto případě žena. Celá tato situace mi připomíná komiks Rychlé šípy, kdy se v Bratrstvu kočičí pracky na malou chvíli chopí moci místo Dlouhého Bidla Štětináč, který všem okolo nutí svůj byznys s krysami. I když všichni tak nějak tuší, že něco není v pořádku, hrají aspoň na chvíli jeho hru. Doufám, že ta naše chvíle nebude už trvat příliš dlouho.
Jiří Novosad
